Kronika obce Nevolice
    
Z ptačí perspektivy se naše malá obec nedaleko Domažlic může jevit skoro nepatrná. Zdálo by se, že na tak malé ploše bude pamětníků a zajímavostí poskrovnu. Stačí se ale snést níž a začneme rozeznávat jednotlivé domy a zahrady a najednou se objeví jména konkrétních lidí, kteří zde žijí pokolení za pokolením nebo se sem před časem přistěhovali. V místě, kde žijí sdílení navzájem své osudy a prožívají události. Tím vytvářejí místní dějiny. A k zachování místních dějin odnepaměti sloužila obecní kronika či pamětní kniha. V ní se dočteme, jak to nebo ono za starých časů bývalo, co a jak se dělo, kdo se ve prospěch obce a blaho svých sousedů přičinil, popřípadě jaké nehody naše předky stíhaly a jaké myšlenky a činy zde po nich zůstaly. Každá obec se vyvíjí s ohledem ke své historii, ve které je spousta poučení, zkušeností i tradic. I naše malá obec se může pochlubit tím, že díky tehdejším zapisovatelům má svoji historii zaznamenanou. A v psaní kroniky pokračuje i dnes. A proč může být zajímavé číst kroniky, v nichž vystupují naši předkové? Protože oni jsou částí nás samých. Prvním kronikářem byl Václav Vondrovic č.p. 13. V době založení kroniky, v roce 1931, byl starostou obce. Kroniku začal psát podle vlastních zážitků, ale čerpal také ze zápisků starého Václava Vondrovice č.p. 12. Díky tomu se v kronice dočítáme cenné informace o nejstarší historii naší obce, počínaje rokem 1547. My však dnes víme, že první písemná zmínka o Nevolicích se objevuje už v roce 1392 pod názvem Newolicze. Václav Vondrovic jako ruský legionář měl bohaté zkušenosti z 1. světové války. Na více než třiceti strankách staré kroniky popisuje  její průběh a jak zasáhlo válečné dění naši obec. Uvedl přesný seznam občanů, kteří narukovali do války. Na frontu nastoupilo 36 mužů. „Provedení mobilizace dělo se u nás bez výtržností a rychle. Pláče a nářku bylo ovšem všude dosti, čemuž se nelze diviti, neboť z většiny stavení museli mužové v době plných žní do války a většina ženatých.“ „ Dne 16. ledna 1918 přišli čtyři vojáci do naší obce a chtěli vzít oba zvony ze zdejší kaple sv. Martina. Starosta M. Deckr poslal pro Vondrovice č. 12 a ti s ostatními občany jim nedovolili zvony vzít.“ „Pro ochranu hladovějících se utvořil spolek České srdce v Praze. Z Prahy pomýšlí poslati 28 000 dětí na venkov o prázdninách. Do Nevolic vzali hospodáři 11 dětí.“ Po vzniku samostatné republiky (1918) lidé pracovali s velkým nadšení, i naše obec doznala významných pokrokových změn. Konala se volba starosty a obecní rady. V měsíci září 1920 se začala zavádět elektrika do obce, stavěly se silnice. „Silnice vedoucí ze Stráže k Nevolicům počala se stavěti 8. března 1919. V dubnu 1921 byla osázena stromky. V prosinci r. 1924 začala se stavět silnice kolem kapličky na vrch k Domažlicům. V březnu a dubnu 1927 se postavila nová silnice od mlýna až k Mrákovské cestě největší zásluhou Matěje Kuneše z č.p. 35, který pro vybudování nové silnice horlivě pracoval.“ Na památku těch, kteří padli ve válce byl postaven pomník u kapličky (1926).  Kronikář své zápisy končí rokem 1926. Pokračovatelem Václava Vondrovice se stal zemědělec Matěj Růžek, rodák z Tlumačova od „Doláků“, přiženěný do „Nový chalupy“ č.p. 32. Na jeho stránkách se dočteme mnoho zajímavého o dění v obci ještě před Mnichovem (1938). „Dne 5. července 1929 byl rozprodán dvůr č.p. 38, na kterém hospodařil Jan Vondrovic od roku 1883.“ „Dne 12. května 1935 byli zasazeny slavnostně dvě lípy před pomníkem padlých (Švehlovy lípy). Slavnosti zúčastnila se mládež v chodském kroji, selská jízda na koních a hasičský sbor a celé zastupitelstvo.“ Kronikář popisoval spolkový život, píše o natáčení filmu a jeho zásluhou se nám dostává přehledu o aktivitě hasičského sboru. „Dne 13. dubna 1936 koupila zdejší obec pro hasičský sbor novou motorovou stříkačku v síle 40 koňských sil. Koupě se uzavřela v hostinci paní Buršíkové o 8 hodině večer za cenu 31500 Kč. Na zakoupení nové motorové stříkačky byl pozván celý obecní výbor. Aby se obec nezatížila velikým vypůjčením peněz podepsali se všichni sedláci a chalupníci z Nevolic, že budou platit po pět let z každého strychu gruntu ať z katastru Nevolického nebo Domažlického 2 Kč. Po pěti letech převezme  obec dluh na sebe. Dne 29. června byla slavnost posvěcení nové motorové stříkačky. Dne 26. července byla odevzdána nová motorová stříkačka starostou obce V. Vondrovicem sboru dobrovolných hasičů a zároveň se konal župní sjezd.“ Období Protektorátu a nacistickou okupaci za druhé světové války již zaznamenává zemědělec Václav Šleis – „Dolejší Myška“, č.p. 38. Jak uvádí, život obyvatel nebyl nikterak příznivý. Byly zavedeny povinné dávky zemědělských produktů, obilí, brambor, dobytka, mléka. Přesto však ani v této době nebyla u nás zanedbána kultura. Hrálo se divadlo. Pro účely německé armády musela rovněž obec odevzdat kostelní zvon. Vláda zavedla potravinové lístky. Na konci války zažili nevoličtí obyvatelé bezprostřední blízkost fronty. „Všichni jsme se těšili, že válka jednou skončí.“ O to větší byla radost z osvobození. 5. května 1945 přijeli do Nevolic američtí vojáci. Po válce se osidluje pohraničí. Do Meclova odchází i náš první kronikář Václav Vondrovic. V dalších letech ožívá společenský život a probíhá obnova obce. Zavádí se telefon, obecní rozhlas, budují se silnice (za mlýnem), je postavena obecní prádelna. Obecní úřady se změnily na místní národní výbory. Slavil se 1. máj, konaly se společné žně. Rokem 1950 stará kronika končí. Autorem posledního zápisu, věnovaného dějinným událostem kaple byl Jan Novák, č.p. 9. Od roku 1972 je stará kronika uložena ve Státním archívu v Horšovském Týně. Na takovou malou vesničku v ní máme uchováno jedinečné svědectví o nejstarší historii a všech významných dějinných událostech, které poznamenaly život v naší obci během obou světových válek a v poválečných letech. V roce 1954 se založila kronika druhá. Vedením kroniky byla pověřena paní učitelka Marie Jírovcová – učitelka „Kazdojc“. Vyučovala na dvoutřídní obecní škole v Tlumačově a pak na měšťanských školách plzeňského okresu. Od roku 1951 byla v penzi. Navazuje léty na starou kroniku a její zápisy mají díky její učitelské profesi úhlednou stylistickou úpravu a jsou obsáhlejší vzhledem k závažnosti společenských proměn. Psaní kroniky začíná založením JZD a jeho budováním a socializací vesnice. Dokládá soupis sedláků a chalupníků, popisuje hospodářské poměry v obci, hektarové výnosy, zvelebování naší obce místními občany, sdružování v různých organizacích, zejména v SDH, výboru žen, založení Československého svazu mládeže. Zmiňuje volby do národních výborů a kulturu v obci – promítání filmů, přednášky, konání prahůdek (1955), píše o kapličce. Zatímco předešlí kronikáři přinášely jen zprávy o úmrtích občanů, paní Jírovcová se prvně zmiňuje o nově narozených občanech. Druhá kronika se psala až do roku 1958. Poté byla kontinuita záznamů přerušena na dlouhou dobu. V té době se však většinou jednalo o tendenční zápisy poplatné době, neboť kroniky a kronikáři se staly objektem státní politiky a ideologického nátlaku. Kronika byla znovu obnovena roku 1990, kdy její stránky ožily krásným rukopisem pana Josefa Cvačky č.p. . Kronikářem ho jmenoval tehdejší starosta Václav Kůstka. Ve svém úvodním zápisu kronikář zpětně zachycuje sled celospolečenských událostí a politickou změnu poměrů v roce 1989 (sametová revoluce). Nastává významná doba s řadou změn v oblasti politické, hospodářské a kulturní v celé naší vlasti i v obci samotné. Rok za rokem pan Cvačka s pečlivostí zaznamenává všechno podstatné, k čemu v životě naší obce došlo. Výstavbu, pohyb obyvatel i kulturní činnost. Vyhotovil také přesný soupis všech stavení. Kroniku psal až do roku 2004, kdy mu zdravotní stav nedovoloval v psaní pokračovat. Jeho řádky však zůstanou dokladem své doby. Od roku 2005 pokračovala v psaní kroniky paní Blanka Podestátová, č.p. 57. Na svých stránkách zobrazuje každodenní život obyvatelů obce se svými radostmi i starostmi, kteří zvelebují svůj domov, ale zároveň jsou činorodí v hasičském spolku a pomáhají si navzájem. Představuje obec, která se snaží držet pospolu, zachovává tradice, zvyky a obyčeje, ale také buduje nové a jde cestou dopředu. Psaní kroniky se věnovala až do roku 2019, kdy změnila své bydliště.   Rokem 2020 se dalšího vedení kroniky ujala paní Lenka Kůstková č.p.  5.