Obec Nevolice
Omluvte prosím dočasné omezení našich webových stránek, v tuto chvíli pro Vás připravujeme novou prezentaci, doufáme, že se Vám bude líbit a najdete zde všechny potřebné informace, děkujeme.
Zastupitelstvo:
Josef Velek - starosta obce
Michal Jansa - místostarosta obce
Ing. Václav Vaněk - člen zastupitelstva
Anna Čadková - členka zastupitelstva
Lukáš Kůstka - člen zastupitelstva
Marie Konášová - členka zastupitelstva
Mgr. Milan Mleziva - člen zastupitelstva
Finanční výbor:
Marie Konášová - předsedkyně finančního výboru
Mgr. Milan Mleziva - člen finančního výboru
Kontrolní výbor:
Lukáš Kůstka - předseda kontrolního výboru
Věra Hötzelová - členka kontrolního výboru
Jitka Váchalová - členka kontrolního výboru
Základní informace
Kraj: Plzeňský
Okres: Domažlice
Správní obvod: Domažlice
GPS souřadnice: 49.420397N, 12.933232E
Nadmořská výška: 477 m n. m.
První pís. zmínka: rok 1392 (630 let)
Katastrální výměra: 255 ha
Počet obyvatel: 190
PSČ: 344 01
HISTORIE OBCE NEVOLICE
První zmínka o obci Nevolice je zapsána roku 1392 v knize Města Domažlic. Zápis se týká prodeje rybníka za Nevolicemi. Obec patřila střídavě Lobkovicům, Městu Domažlice a Klášteru Augustiánů. Vroce 1848 bylo v Nevolicích 36 stavení a 243 obyvatel, v roce 1921 pak 262 obyvatel. Kaple na návsi, vystavěná v roce 1879 je zasvěcena sv. Martinovi - patronovi zemědělců. Na místě kaple dříve stávala obecní pastouška. Posledním rychtářem jmenovaným vrchností byl do roku 1850 Bartoloměj. Nechoďdomů, č.p. 26, prvním starostou byl Josef Rojt č.p.25. Významný spisovatel Alois Jirásek se roku 1882 zúčastnil muziky v hospodě U Vachurů . Ještě po letech prý nadšeně vyprávěl, jak se mu v Nevolicích líbilo. Čerpal zde látku k románu Psohlavci. V roce 1916 vystavěn družstevní mlým s parním pohonem. Roku 1920 přebudován na pohon elektrický. Elektrický proud byl do Nevolic zaveden v roce 1920. Hasičský sbor byl založen v roce 1915. Pomník památce padlých v 1. světové válce byl postaven 30. května 1926. 25. srpna 1930 proletěla nad Nevolicemi německá vzducholoď 236 m dlouhá, 30 m široká, posádku tvořilo 30 mužů a pohybovala se rychlostí až 110 km/hod. Nevolice přispívají svým kamenem na stavbu pomníku J.Š.Baara 5. července 1933. Škola vystavěná společně s obcí Stráž byla otevřena 20. září 1937. Spolek nevolických ochotníků sehrál v letech 1940-1943 sérii velmi úspěšných divadelních her. Obecní kovárna, který byla postavena v r. 1875, později slouží jako mateřská škola, obchod, dnes jako kancelář obce a klubovna „Cíbovna". Osvobození Nevolic Americkou armádou 5. května 1945. Telefon byl do hospody u Buršíků zaveden v květnu 1947. Obecní rozhlas byl zřízen 1948. Obecní prádelna postavena v roce 1949. JZD bylo založeno v roce 1952, v roce 1960 sloučeno s JZD Stráž a v roce 1975 sloučeno do JZD Mrákov. Před založením JZD bylo v obci 14 sedláků, 22 chalupníků, 2 domkáři a 1 kovář. V roce 1990 se obec osamostatnila, starostou byl zvolen V. Kůstka. V roce 1990 zrušena hospoda, v r. 1992 zrušena prodejna, obojí provozovala Jednota. Hasiči zakoupili výčepní pult a od r. 1992 je v Nevolicích opět točené pivo. Prodejna, kterou koupila Obec je od dubna 1993 znovu otevřena. V roce 2001 vybudováno dětské hřiště. Zbudována nová zastávka autobusu a od září 2006 zajíždí autobus do obce.
Kronika obce Nevolice
Z ptačí perspektivy se naše malá obec nedaleko Domažlic
může jevit skoro nepatrná. Zdálo by se, že na tak malé ploše bude pamětníků a
zajímavostí poskrovnu. Stačí se ale snést níž a začneme rozeznávat jednotlivé
domy a zahrady a najednou se objeví jména konkrétních lidí, kteří zde žijí
pokolení za pokolením nebo se sem před časem přistěhovali. V místě, kde
žijí sdílení navzájem své osudy a prožívají události. Tím vytvářejí místní
dějiny. A k zachování místních dějin odnepaměti sloužila obecní kronika či
pamětní kniha. V ní se dočteme, jak to nebo ono za starých časů bývalo, co
a jak se dělo, kdo se ve prospěch obce a blaho svých sousedů přičinil,
popřípadě jaké nehody naše předky stíhaly a jaké myšlenky a činy zde po nich
zůstaly.
Každá obec se vyvíjí s ohledem ke své historii, ve
které je spousta poučení, zkušeností i tradic.
I naše malá obec se může pochlubit tím, že díky tehdejším
zapisovatelům má svoji historii zaznamenanou. A v psaní kroniky pokračuje
i dnes.
A proč může být zajímavé číst kroniky, v nichž
vystupují naši předkové? Protože oni jsou částí nás samých.
Prvním kronikářem byl Václav Vondrovic č.p. 13. V době založení
kroniky, v roce 1931, byl starostou obce. Kroniku začal psát podle
vlastních zážitků, ale čerpal také ze zápisků starého Václava Vondrovice č.p.
12. Díky tomu se v kronice dočítáme cenné informace o nejstarší historii
naší obce, počínaje rokem 1547.
My však dnes víme, že první písemná zmínka o Nevolicích se
objevuje už v roce 1392 pod názvem Newolicze.
Václav Vondrovic jako ruský legionář měl bohaté zkušenosti
z 1. světové války. Na více než třiceti strankách staré kroniky
popisuje její průběh a jak zasáhlo
válečné dění naši obec. Uvedl přesný seznam občanů, kteří narukovali do války. Na
frontu nastoupilo 36 mužů.
„Provedení mobilizace dělo se u nás bez výtržností a rychle.
Pláče a nářku bylo ovšem všude dosti, čemuž se nelze diviti, neboť
z většiny stavení museli mužové v době plných žní do války a většina
ženatých.“
„ Dne 16. ledna 1918 přišli čtyři vojáci do naší obce a
chtěli vzít oba zvony ze zdejší kaple sv. Martina. Starosta M. Deckr poslal pro
Vondrovice č. 12 a ti s ostatními občany jim nedovolili zvony vzít.“
„Pro ochranu hladovějících se utvořil spolek České srdce
v Praze. Z Prahy pomýšlí poslati 28 000 dětí na venkov o
prázdninách. Do Nevolic vzali hospodáři 11 dětí.“
Po vzniku samostatné republiky (1918) lidé pracovali
s velkým nadšení, i naše obec doznala významných pokrokových změn. Konala
se volba starosty a obecní rady. V měsíci září 1920 se začala zavádět
elektrika do obce, stavěly se silnice.
„Silnice vedoucí ze Stráže k Nevolicům počala se
stavěti 8. března 1919. V dubnu 1921 byla osázena stromky. V prosinci
r. 1924 začala se stavět silnice kolem kapličky na vrch k Domažlicům.
V březnu a dubnu 1927 se postavila nová silnice od mlýna až
k Mrákovské cestě největší zásluhou Matěje Kuneše z č.p. 35, který
pro vybudování nové silnice horlivě pracoval.“
Na památku těch, kteří padli ve válce byl postaven pomník u
kapličky (1926). Kronikář své zápisy
končí rokem 1926.
Pokračovatelem Václava Vondrovice se stal zemědělec Matěj
Růžek, rodák z Tlumačova od „Doláků“, přiženěný do „Nový chalupy“ č.p. 32.
Na jeho stránkách se dočteme mnoho zajímavého o dění v obci ještě před
Mnichovem (1938).
„Dne 5. července 1929 byl rozprodán dvůr č.p. 38, na kterém
hospodařil Jan Vondrovic od roku 1883.“
„Dne 12. května 1935 byli zasazeny slavnostně dvě lípy před
pomníkem padlých (Švehlovy lípy). Slavnosti zúčastnila se mládež
v chodském kroji, selská jízda na koních a hasičský sbor a celé
zastupitelstvo.“
Kronikář popisoval spolkový život, píše o natáčení filmu a
jeho zásluhou se nám dostává přehledu o aktivitě hasičského sboru.
„Dne 13. dubna 1936 koupila zdejší obec pro hasičský sbor novou
motorovou stříkačku v síle 40 koňských sil. Koupě se uzavřela
v hostinci paní Buršíkové o 8 hodině večer za cenu 31500 Kč. Na zakoupení
nové motorové stříkačky byl pozván celý obecní výbor. Aby se obec nezatížila
velikým vypůjčením peněz podepsali se všichni sedláci a chalupníci
z Nevolic, že budou platit po pět let z každého strychu gruntu ať
z katastru Nevolického nebo Domažlického 2 Kč. Po pěti letech převezme obec dluh na sebe. Dne 29. června byla slavnost
posvěcení nové motorové stříkačky. Dne 26. července byla odevzdána nová
motorová stříkačka starostou obce V. Vondrovicem sboru dobrovolných hasičů a
zároveň se konal župní sjezd.“
Období Protektorátu a nacistickou okupaci za druhé světové
války již zaznamenává zemědělec Václav Šleis – „Dolejší Myška“, č.p. 38. Jak
uvádí, život obyvatel nebyl nikterak příznivý. Byly zavedeny povinné dávky
zemědělských produktů, obilí, brambor, dobytka, mléka. Přesto však ani
v této době nebyla u nás zanedbána kultura. Hrálo se divadlo. Pro účely
německé armády musela rovněž obec odevzdat kostelní zvon. Vláda zavedla
potravinové lístky. Na konci války zažili nevoličtí obyvatelé bezprostřední
blízkost fronty.
„Všichni jsme se těšili, že válka jednou skončí.“
O to větší byla radost z osvobození. 5. května 1945
přijeli do Nevolic američtí vojáci. Po válce se osidluje pohraničí. Do Meclova
odchází i náš první kronikář Václav Vondrovic.
V dalších letech ožívá společenský život a probíhá
obnova obce. Zavádí se telefon, obecní rozhlas, budují se silnice (za mlýnem),
je postavena obecní prádelna. Obecní úřady se změnily na místní národní výbory.
Slavil se 1. máj, konaly se společné žně.
Rokem 1950 stará kronika končí. Autorem posledního zápisu,
věnovaného dějinným událostem kaple byl Jan Novák, č.p. 9.
Od roku 1972 je stará kronika uložena ve Státním archívu
v Horšovském Týně. Na takovou malou vesničku v ní máme uchováno
jedinečné svědectví o nejstarší historii a všech významných dějinných
událostech, které poznamenaly život v naší obci během obou světových válek
a v poválečných letech.
V roce 1954 se založila kronika druhá. Vedením kroniky
byla pověřena paní učitelka Marie Jírovcová – učitelka „Kazdojc“. Vyučovala na
dvoutřídní obecní škole v Tlumačově a pak na měšťanských školách
plzeňského okresu. Od roku 1951 byla v penzi. Navazuje léty na starou
kroniku a její zápisy mají díky její učitelské profesi úhlednou stylistickou
úpravu a jsou obsáhlejší vzhledem k závažnosti společenských proměn. Psaní
kroniky začíná založením JZD a jeho budováním a socializací vesnice. Dokládá
soupis sedláků a chalupníků, popisuje hospodářské poměry v obci, hektarové
výnosy, zvelebování naší obce místními občany, sdružování v různých
organizacích, zejména v SDH, výboru žen, založení Československého svazu
mládeže. Zmiňuje volby do národních výborů a kulturu v obci – promítání
filmů, přednášky, konání prahůdek (1955), píše o kapličce. Zatímco předešlí
kronikáři přinášely jen zprávy o úmrtích občanů, paní Jírovcová se prvně
zmiňuje o nově narozených občanech.
Druhá kronika se psala až do roku 1958. Poté byla kontinuita
záznamů přerušena na dlouhou dobu. V té době se však většinou jednalo o
tendenční zápisy poplatné době, neboť kroniky a kronikáři se staly objektem
státní politiky a ideologického nátlaku.
Kronika byla znovu obnovena roku 1990, kdy její stránky
ožily krásným rukopisem pana Josefa Cvačky č.p. . Kronikářem ho jmenoval
tehdejší starosta Václav Kůstka.
Ve svém úvodním zápisu kronikář zpětně zachycuje sled celospolečenských
událostí a politickou změnu poměrů v roce 1989 (sametová revoluce). Nastává
významná doba s řadou změn v oblasti politické, hospodářské a
kulturní v celé naší vlasti i v obci samotné. Rok za rokem pan Cvačka
s pečlivostí zaznamenává všechno podstatné, k čemu v životě naší
obce došlo. Výstavbu, pohyb obyvatel i kulturní činnost. Vyhotovil také přesný soupis
všech stavení. Kroniku psal až do roku 2004, kdy mu zdravotní stav nedovoloval
v psaní pokračovat. Jeho řádky však zůstanou dokladem své doby.
Od roku 2005 pokračovala v psaní kroniky paní Blanka
Podestátová, č.p. 57. Na svých stránkách zobrazuje každodenní život obyvatelů
obce se svými radostmi i starostmi, kteří zvelebují svůj domov, ale zároveň
jsou činorodí v hasičském spolku a pomáhají si navzájem. Představuje obec,
která se snaží držet pospolu, zachovává tradice, zvyky a obyčeje, ale také
buduje nové a jde cestou dopředu. Psaní kroniky se věnovala až do roku 2019,
kdy změnila své bydliště.
Rokem 2020 se dalšího vedení kroniky ujala paní Lenka
Kůstková č.p. 5.